In memoriam

Život plyne a přináší nám spoustu dobrého na jedné straně, ale i smutného na straně druhé. Zjistila jsem, že si nemá cenu říkat slovíčko „proč“. Vše, co se nám v životě přihodí, se děje z nějakého důvodu. Je na nás samotných, jak s tím naložíme. Myslím si, že bychom se měli zastavit a zamyslet se i nad tím smutným, co nás potkává cestou napříč životem...

 Pohled do minulosti...

 Je 7.září 2006 přicházím na specializovaném oddělení PK v Praze. Rozhlížím se a sem tam okem zahlédnu nepřítomné výrazy některých dívek...Přesto je ve vzduchu přátelská atmosféra a všichni táhnou za jeden provaz. Na několik týdnů se stávám i já součástí této lodi. Po chvíli se ocitám na pokoji, nejsem na něm sama. Obývají ho se mnou dvě dívky. K obou mě to táhne. Ač je neznám, cítím, že si s nimi budu mít, co říct. Po pár dnech pobytu poznávám Simonku, jednu z klíčových osobností v mém životě. Je to neobyčejná žena, leč si prožila doslova peklo, cítím z ní něhu, sílu a optimismus...

 Pár slov od Simonky...

„Měla jsem úžasný rodiče, kteří pro mě a mou sestru udělali úplně všechno. Nikdy jsem si na nic nemohla stěžovat. O to víc mě mrzí, co jsem jim udělala...Už ani nevím, jak to přesně začalo, ale nějak krátce po mých dvanáctých narozeninách jsem najednou cítila hodně velkou potřebu být dokonalá. První, na co jsem se upnula, byla škola. Měla jsem samé jedničky a najednou nebylo co zdokonalovat. A co teď? Pořád mi to nestačilo a já chtěla být ještě dokonalejší. Rozhodla jsem se tedy, že změním svoje tělo.“

 Zamyšlení...

 V dnešní uspěchané době mi připadá, že najednou mizí podstata všeobecně známých hodnot. Lidé chtějí být úspěšní a co nejvíce se blížit jakémusi ideálu, který nám předkládá dnešní doba. Krása člověka najednou spočívá v jeho vnější podobě. Skoro ze všech časopisů na vás upřeně hledí extrémně štíhlé dívky a ženy. Přitom dle mého soudu krása člověka tkví v jeho duši. Pro mnohé je toto fráze, jež se rozplývá ve vzduchu. Copak lze opravdu soudit člověka podle jeho vizáže a jeho povrchní stránky? Pokud ano, tak se fenomén dnešní doby – mentální anorexie – bude šířit nezadržitelnou a viditelnou rychlostí. Není to nemoc, která by byla rozmarem takto nemocného. Jde o komplexní problém. Na vzniku mentální anorexie se podílí mnoho faktorů a vlivů, jež se různě proplétají mezi sebou. Někomu trvá půl roku, rok, dva, než se vyléčí. Jinému i mnoho let. Někdo se nevyléčí vůbec a na svůj stav rezignuje, což vede pomalu ale jistě ke smrti. Vážím si těch, jimiž jsem obklopena, kteří mi pomohli se dostat tam, kde jsem dnes. Jejich obětavost, trpělivost a v neposlední řadě láska mi pomáhají v cestě k uzdravení a plno hodnotnějšímu životu. Vám všem, kteří mi pomohli a pomáhají patří VELKÉ DÍK!!!

 Památka na Simonku

 Simonka mi psala tři dny před její smrtí. Zemřela 3.prosince 2007. 13 let! s anorexií zanechalo těžké důsledky jejím na zdraví. Prožila si klinickou smrt a několikrát zástavu srdce. Popsala mi to takto: „ Byla jsem na tomhle světě, pak najednou ne a pak jsem byla znovu zpátky.“ Zhruba 7 let žila po různých léčebnách a byl jí přidělen invalidní důchod. Ve svém nejkritičtějším období vážila pouhých 26,5Kg!!! Alarmující číslo. Po celou dobu, co jsem ji znala, mnou zmítal obrovský strach o její život. Přesto jsem si říkala, že někdo jí ze shora dává šanci žít. A i když jsem se tedy bála o její život, říkala jsem si, že bude žít. Znamenala pro mě velkou oporu, byla mi opravdovou přítelkyní. Ve spoustě věcích jsme si byly podobné. Milovala svou rodinu a své zvířátka. Rozdala by se pro ně. Výstižná slova, jež ji charakterizovala – inteligentní, krásná, empatická, chápavá, upřímná, přátelská, milující. Tak jsem jí vnímala já a myslím si, že i ti, kteří ji znali. A tak ji budu mít uchovanou uvnitř sebe. Vím, že na ni nikdy nezapomenu. Měla a navždy budu ji mít ráda. Čest její památce!

 Radka Landsfeldová

Je třeba pomoci

Více o této problematice,

první info, rady, kontakty, pomoc a spousta velmi užitečného na: